Hradec Králové je rodištěm světově proslulého patologa Karla Rokitanského (1804 - 1878); jeho profesionální kariéra je však spojena s Vídní.

Královéhradecké pracoviště patologie vzniklo v r. 1928 jako prosektura tehdy nově vystavené Všeobecné okresní nemocnice. Prvním primářem se stal MUDr. Antonín Fingerland (1900-1999).

Se zřízením Lékařské fakulty UK v Hradci Králové v r. 1945 se pracoviště stalo ústavem patologické anatomie. Ústav byl významně rozšířen přístavbou nového pavilonu v r. 1968. V roce 1992 bylo pracoviště slavnostně přejmenováno na Fingerlandův ústav patologie.

Přednostové ústavu:

prof. MUDr. Antonín Fingerland, DrSc. prof. MUDr. Vladimír Vortel, DrSc. prof. MUDr. Vladimír Herout, DrSc. prof. MUDr. Ivo Šteiner, CSc. prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D., M.I.A.C.

1928 - 1970 1970 1970 - 1990 1990 - 2006 2006 - dosud

 

Medicínu studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci 1924 nastoupil jako asistent na pražský patologicko-anatomický ústav prof. J. Hlavy. Roku 1928 přišel jako primář prosektury nově vybudované nemocnice v Hradci Králové. Zde až do r. 1933 současně zastával i funkci primáře infekčního oddělení. Jako prosektor usiloval o systematické provádění pitev a snažil se vytvořit z prosektury vědecké středisko, které by pomáhalo růstu vlastní disciplíny i disciplín klinických.

Stál u zrodu lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové (1945). Habilitoval se 1945, profesorem byl jmenován 1946. Ve své vědecké činnosti se prof. Fingerland zaměřil především na patologii infekčních nemocí a na problematiku patogenního vlivu kouření cigaret na vznik rakoviny plicní a jiných chorob.

Přednostou ústavu byl do r. 1970, až do své smrti se aktivně účastnil práce v ústavu.

Významná ocenění: Purkyňova cena České lékařské společnosti JEP (1970), zlatá medaile Univerzity Karlovy, zlatá medaile Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, Rytíř českého lékařského stavu České lékařské komory (1996), čestný občan měst Jičína a Hradce Králové.

 

Gymnázium studoval v rodném městě a v Litoměřicích, medicínu v Praze a ve Vídni, kde v r. 1828 získal doktorát. Byl asistentem a od r. 1834 profesorem patologické anatomie ve Vídni. Zastával různé významné funkce, byl dvorním radou, 4x děkanem lékařské fakulty ve Vídni, rektorem Vídeňské university, prezidentem rakouské akademie věd a členem Panské sněmovny říšské rady. Byl jedním ze zakladatelů druhé vídeňské lékařské školy.

Za 40 let odborné činnosti vykonal na 60.000 pitev patologicko-anatomických a 25.000 pitev soudních. Za spolupráce s kliniky (především s Josefem Škodou) dal do logického vztahu lékařovo pozorování nemocného na lůžku s pitevním nálezem na nemocných orgánech. Napsal přes 400 odborných článků a 20 monografií, zejména třísvazkovou “Handbuch der pathologischen Anatomie” (Rukověť patologické anatomie, 1842-1846) a „Die Defecte der Scheidewände des Herzens" (Defekty srdeční přepážky, 1875).